Aktuality https://cestinajeklic.cz ru Pražské Jezulátko https://cestinajeklic.cz/tpost/k42ye0st21-prazsk-jezultko https://cestinajeklic.cz/tpost/k42ye0st21-prazsk-jezultko?amp=true Tue, 24 Dec 2024 00:31:00 +0300 Žákyně jazykové školy Natálie Gorbaněvské z ukrajinského Charkova věnovala Pražskému Jezulátku šaty barvy ohně, krve, muk a utrpení

Pražské Jezulátko

Žákyně jazykové školy Natálie Gorbaněvské z ukrajinského Charkova věnovala Pražskému Jezulátku šaty barvy ohně, krve, muk a utrpení
V úvodu tohoto svého rozjímání bych rád poděkoval ochráncům a podporovatelům osvěty nejzranitelnější skupiny naší společnosti, válečných uprchlíků z Ukrajiny, za nimiž jsou traumata, nesčetné stresy, obavy z neznáma. Šlo o jednotlivce a v jednom případě o partnerský pár, kteří svou podporou před dvěma lety významně ovlivnili chod naší školy a měli znatelný vliv na realizaci projektu jazykových a adaptačních kurzů dětí a rodin prchajících před zběsilými válečnými útrapami. Byli to lidé, kteří vyznávají určité hodnoty, mají určitý typ snů a potřeb. Byli to lidé, kteří vnímají svět takovým způsobem, jenž jim ukládá být angažovanými, hledají možnosti, jak být užitečnými, poznávají nová prostředí, získávají nové zkušenosti. Pracují se svým žebříčkem životních hodnot a v průběhu svého života tyto hodnoty rozvíjí a mění. Z určitých důvodů je nebudu jmenovat. Navíc čtou tyto řádky a cítí toky mých modliteb a díků za jejich laskavou přízeň, vnímavost pro trpící i ochotu jim pomáhat. Svým štědrým srdcem prokázali odvahu bránit skutečnou spravedlnost, svobodu a důstojnost všech lidí a nepřímo tím nasadili své síly v boji se zlem.
Sovětská disidentka Natálie Gorbaněvská, čestná občanka hlavního města Prahy, jejíž jméno nese naše jazyková škola dlouhodobě se věnující jazykové přípravě cizinců, řekla, že vyšla 25. srpna 1968 na Rudé náměstí s protestem proti okupaci Československa, aby se nemusela stydět před svými dětmi. Právě proto naše jazyková škola, jež s hrdostí nese jméno této statečné ženy, již tři roky poskytuje bezplatné poradenství a kurzy češtiny pro uprchlíky z Ukrajiny. Právě jazyková bariéra totiž představovala jednu z největších výzev ve vzdělávání uprchlíků. Jsme stále neoblomně přesvědčeni o správnosti našeho snažení na poli adaptace a socializace ukrajinských uprchlíků na české prostředí, podpory a rozvoje jejich jazykových dovedností, zejména řečových v českém jazyce, zpřístupnění trhu práce a podpory jejich duševní pohody a duševního zdraví. Právě znalost češtiny je jednou z klíčových oblastí integrace, zlepšuje postavení na trhu práce, ulehčuje sociální interakci, přístup k informacím a posiluje pocit sounáležitosti s novou společností.
Rád bych při této příležitosti poděkoval svým kolegům, zkušeným učitelům s vysokoškolským pedagogickým a jazykovým vzděláním, kteří se s velkým nasazením a zápalem pro věc věnují svým svěřencům. Jedná se o učitele maximálně citlivé k chování jednotlivých žáků, dobré pozorovatele, kteří dávají prostor všem bez rozdílu. Umí se potýkat s jazykovou bariérou a různými potížemi žáků způsobenými často frustrací z neschopnosti se dorozumět. Umí žáky neustále motivovat, chválit a kontrolovat, že jsou zapojení do výuky a že rozumějí zadání. Ke každému výukovému dni mají připraven pracovní list, který reflektuje probranou gramatiku a slovní zásobu, a je doplněn cvičeními různého stupně pokročilosti. Kolegové, z naší každodenní komunikace dobře víte, nakolik si vážím Vaší práce!
V neposlední řadě děkuji našim stovkám žákům z Ukrajiny, kteří mnozí svou pílí a doslova lví ctižádostivostí dosáhli svého – mluví dokonale česky a již pracují jako lékaři a zdravotní sestry v nemocnicích a klinikách, učitelé, asistenti pedagogů a vychovatelé ve školách, jako vědečtí pracovníci, stavitelé, elektrikáři, svářečí, prodavačky, projektanti, instalatéři, ekonomové, manažeři, řidiči městské hromadné dopravy... Mnozí z nich úspěšně studují na českých středních a vysokých školách. Řadu z nich potkáte v Praze, Středočeském, Severočeském, Východočeském, Jihočeském i Jihomoravském kraji. S některými se potkáte například i v kostele Panny Marie Vítězné, jednom z nejnavštěvovanějších míst v Praze. K hlavním důvodům jejich návštěvy patří jedinečná architektura kostela, v jedné budově se snoubí sloh renesanční s raně barokním. Navíc je zde instalována na dvoucentimetrovém podstavci 45 centimetrů vysoká soška Pražského Jezulátka, zasazená do stříbrného pouzdra, které sahá až k jejímu pasu. Pod vrchní vrstvou je vidět dřevěné jádro potažené voskem. Jezulátko s blonďatými vlásky je vymodelované jakoby oblečené do košile, přes kterou je odíváno do dalších rouch z drahých látek.Pražské JezulátkoŠatník sošky Pražského Jezulátka čítá na stovku různých modelů. Za 400 let své existence nasbíralo šaty ze všech koutů světa a od různých velikánů. Převléká se však jen asi desetkrát ročně.
Aktuálně, tedy na konci adventu, je Jezulátko jakožto symbol božího vtělení svlečené. Jedny šatičky červené barvy Pražskému Jezulátku ušila žákyně jazykové školy Natálie Gorbaněvské z Charkova Antonína Škad. Symbolicky vybrala barvu ohně, krve, muk a utrpení. Červené šatičky Pražské Jezulátko obléká zejména na Květnou neděli, Velký pátek, Seslání Ducha svatého, tedy na svátek svatodušní, na svátek povýšení svatého Kříže, na slavení utrpení Páně. Vztahuje se k apoštolům, evangelistům a mučedníkům. Antonína Škad s dalšími žáky jazykové školy Natálie Gorbaněvské červené šatičky Pražskému Jezulátku, jež je obdařeno řadou nadpřirozených schopností, věnovala představitelům řádu karmelitánů a ve společné modlitbě prosili za mírové řešení složité situace na Ukrajině, světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření. Prosili Pražské Jezulátko také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky, aby je obejmulo svou něžnou náručí: „Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.“

Zdeněk Okůnek

]]> Naši školu navštěvuje autorka ukrajinských tradičně ručně vyráběných panenek Jana Děreza https://cestinajeklic.cz/tpost/vokm0py8k1-nasi-skolu-navstvuje-autorka-ukrajinskch https://cestinajeklic.cz/tpost/vokm0py8k1-nasi-skolu-navstvuje-autorka-ukrajinskch?amp=true Tue, 16 May 2023 23:31:00 +0300 Sedí v první lavici na kurzech češtiny v jazykové škole Czech Prestige Natálie Gorbaněvské. Jsou na ní zajímavé zvídavé oči a touha dokonale se naučit češtinu.

Naši školu navštěvuje autorka ukrajinských tradičně ručně vyráběných panenek Jana Děreza

Sedí v první lavici na kurzech češtiny v jazykové škole Czech Prestige Natálie Gorbaněvské. Jsou na ní zajímavé zvídavé oči a touha dokonale se naučit češtinu.
Je kolem ní chaos, který mě jako učitele, který si potrpí na preciznosti, dost znervozňuje. Žádám ji, aby si místo po lavici se povalujících papírků pořídila sešit a zapisovala si poznámky z mých hodin s takovou pečlivostí, s jakou je píšu já na tabuli. Kupodivu poslechla a záznamy z minulých hodin si přepsala do sešitu dle mých představ, což bylo pro mě výrazem respektu. Navíc se naučila tu obrovskou přehršli úvodních lekcí fonetiky, gramatiky a lexiky na výbornou. Tato mladičká Ukrajinka se představila jako umělkyně... Jana Děreza...
Utekla před válkou a v Praze našla ostrov porozumění s řadou přátel. Život sám se pro Janu stal tím nejcennějším. Když přijela do Prahy, měla dvě zaměstnání — v ateliéru uměleckého divadla, kde dělal kulisy, a na zámku, kam jezdila restaurovat obrazy z doby baroka. Další změnou je, že zmizel pocit studu. Jestliže jsem se v poklidném životě dříve styděla například za to, kam a s kým jít, nyní se Jana cítí odvážnější. Teď se snaží věřit v dobro, ale ne nosit růžové brýle. Janu inspiruje cokoliv, co vidí nebo slyší kolem sebe – hudba, textury, barva květiny nebo tvar mraku na obloze. Zdrojem inspirace může být i vůně nebo jen nějaká myšlenka. Praha jí pomohla psychicky i fyzicky se stabilizovat.
Do 24. února 2022 Jana Dšreza ještě malovala, protože s tím byl spjat celý její život – studovala na výtvarné akademii, malovala doma. Obvykle to bylo v technikách starých mistrů, tedy smíšené italské a holandské techniky. Malovala díla olejovými barvami na plátno, ale po 24. únoru 2022 ztratila jakoukoliv chuť malovat a veškerou kreativitu nashromáždila v panenkách. Ale Jana ničeho nelituje – dělá jen to, co ji srdce říká.
První věc, která Janě v Praze pomohla vrátit se do normálního života, byly motanky. Jela v Praze nakoupit základní materiály na tvorbu panenek a začala je tvořit z toho, co měla, protože veškerá její dílna s materiály zůstala v Kyjevě. Prvních pár panenek, co vyrobila z materiálů, které jsem koupila v Praze, bylo zakoupeno téměř okamžitě.
První uzlované panenky, někdy nazývané motanky, se objevily asi před 5 000 lety. V ukrajinské kultuře je motanka symbolem dobra, plodnosti a blahobytu, symbolem naděje a silným posvátným předmětem, talismanem pro rodinu. Takové panenky se často staly skutečným rodinným dědictvím a předávaly se z generace na generaci. Samotný název panenky „motanka“ pochází z pojmu „role“. Panenka vypadá jako lidská postava, vyrobená z kusů látky. Často se k její tvorbě používalo staré oblečení členů rodiny – byla vytvořena pouze s upřímnými pocity, takže se věřilo, že má silnou energii a chrání dům a každého z jeho obyvatel.
Při výrobě motanek se nepoužívá šití, jde o starobylou techniku omotávání, šití zůstává jen jako doplněk při výrobě dekorační vyšívky jejího oděvu atd.
Motanka může být samostatně stojící, na špejli jako zápich nebo loutka nebo jako panenka. Nejčastěji vyrábím panenky stojící pro svou praktičnost a také protože mají dokonalý přehled o všem, co se děje :)
Motanky jsou odolné, avšak prosím dbejte na to, že dětské ručky nebývají v některém věku příliš šetrné, nechcete přeci motance ublížit.
Panenky se tradičně vyráběly v ženském kruhu a mužům byl přístup do místnoti po dobu výroby zapovězen, aby nevnesli do panenek svou energii.
Panenka ochránkyně před vším zlým, negativitou z venčí, i zevnitř. Zlé síly a myšlenky panenka dokáže přemoci a nepustit je dál. Panenka věrná přítelkyně udrží tajemství, nikdy vás nebude soudit, vždy vás vyslechne.

Panenka jako zdroj ženské síly a tajemství, prostředek pro vědomou práci se sebou, cesta k sobě, pro lásku a plodnost.
]]> Adventní výlet do Vídně https://cestinajeklic.cz/tpost/04yj427t31-adventn-vlet-do-vdn https://cestinajeklic.cz/tpost/04yj427t31-adventn-vlet-do-vdn?amp=true Sun, 11 Dec 2022 00:31:00 +0300 V naší jazykové škole jsme v předchozích letech vždy pořádali pro studenty v adventním období výlety do Vídně. V loňském a předloňském roce jsme na výlet jet nemohli, ale o to více jsme se letos do Vídně těšili.

Adventní výlet do Vídně

V naší jazykové škole jsme v předchozích letech vždy pořádali pro studenty v adventním období výlety do Vídně. V loňském a předloňském roce jsme na výlet jet nemohli, ale o to více jsme se letos do Vídně těšili.
V sobotu 3. prosince brzy ráno jsme se tedy vydali na cestu. Po příjezdu do Vídně jsme s paní průvodkyní dojeli metrem do centra. Tam potom začala více než hodinová procházka po historickém centru Vídně. Byli jsme u vídeňské univerzity, procházeli jsme kolem historické radnice, před níž je vždy největší adventní trh. Viděli jsme slavný Burgtheater, budovu parlamentu, náměstí Marie Terezie, Umělecko historické muzeum, Přírodovědné muzeum, bývalý císařský palác Hofburg a jeho zahrady, ulici Ringstrasse a další slavnostně vánočně vyzdobené ulice, všechno s podrobným výkladem paní průvodkyně. Došli jsme na náměstí svatého Štěpána a ke gotické katedrále svatého Štěpána, kde jsme udělali společnou fotografii. Studenti po celou dobu hodně fotografovali, architektura Vídně je zaujala.
Po prohlídce centra města se všichni chtěli ohřát a najíst v nějaké kavárně nebo restauraci. Ale nebylo to jednoduché, protože všude bylo mnoho lidí. Potom jsme navštívili adventní trhy, kde je vždy mnoho stánků se sladkostmi, nápoji, ozdobami, suvenýry a dalším zbožím. Později odpoledne jsou ulice a náměstí Vídně slavnostně osvětlené velikým množstvím světel, girland, lustrů a dalších dekorací. Když jsme se metrem vrátili na stanoviště autobusů, viděli jsme ještě zářivě svítící park Prater.

Ze sváteční atmosféry Vídně jsme se s krásnými dojmy vraceli zpět do Prahy.

Marie Švandová, Tatiana Ishkova, Zuzana Volinková

Ohlasy studentů:

Ve Vídni jsem udělala spoustu krásných fotek. Líbila se mi architektura, je podobná Praze, ale atmosféra města je přece jen jiná. Navštívila jsem krásné město, označila jsem si nějaká místa, která chci navštívit při své další cestě. Myslím, že se tam vrátím.
Xenia
Ve Vídni bylo při procházce městem velmi chladno. Ale musím říct, že budovy byly velmi krásné a zasloužily si pozornost. Vídeň je velmi krásné město, ale je tam mnoho lidí.
Nikol a Korney
Ten výlet byl pro mě moc zajímavý, šli jsme historickým centrem Vídně a navštívili několik vánočních trhů. Architektura a vánoční atmosféra byly prostě kouzelné, opravdu jsem cítil, že Vánoce už jsou blízko. To je hezký zážitek a já bych určitě jel na ten výlet znovu :)
Kirill
Ten výlet byl zajímavý, protože jsme prošli hodně krásných míst. Průvodkyně nás provázela a vše nám ukázala. Mě to zajímalo a chci ještě navštívit Vídeň. Vídeň je velmi krásné město, moderní architektura je zajímavá. Bylo tam hodně lidí, to se mi nelíbilo. Chtěl bych jet do Vídně ještě jednou, ale až bude teplé počasí.
Dmitriy
Vídeň je moc hezké město. Počasí bylo trochu chladné, ale bylo to fajn. Po exkurzi po městě jsme měli volný čas, proto jsem prošel několik vánočních trhů. To bylo moc zajímavé. Taky jsme koupili nějaké suvenýry. Byl to skvělý víkend!
Bogdan
Ve Vídni se nám moc líbilo. Je to opravdu nezapomenutelné město. Ve Vídni jsme viděli spoustu památek, nakoupili nějaké suvenýry a vyrazili na vánoční trhy. Vídeň je nádherné město a určitě se sem vrátíme.
Albina, Aliya, Margarita, Madina
Při procházce po Vídni průvodkyně mluvila česky, to byla nejlepší praxe českého jazyka. Potom jsme chodili po obchodech, koupili jsme mnoho upomínkových předmětů. Ve Vídni je pěkná architektura, jsem ráda, že jsem ji navštívila.
Lera
Rád cestuji po Evropě. Vídeň se mi líbila. Byli jsme i v obchodech, ochutnali jsme dobré jídlo. Cesta byla dlouhá, ale líbilo se mi všechno.
Farrukh
Všechny památky na mě udělaly nejlepší dojem, jsou velmi krásné. Po prohlídce města jsme se spolužáky šli do kavárny. Potom jsme se prošli ulicemi Vídně, fotili jsme se a kupovali suvenýry. Vídeň se mi moc líbila, ale jeden den nestačil, abych poznala toto zajímavé město. Určitě se sem s kamarády vrátíme.
Milana
]]>